Mít vlasy, asi bych na lavičce zešedivěl, tvrdí zraněný trenér Hrdina.

   Krásný areál poblíž elektrárny, jehož srdcem je tribuna se zázemím a hlavním jevištěm fotbalové hřiště, pořád ještě září novotou. Tady je teď  Hrdinovo! Dlouholetá ikona Týna si v Temelíně zvyká na novou roli.

Nedávné zranění totiž připoutalo hrajícího trenéra Zdeňka Hrdinu k lavičce. „Ještě, že nemám  vlasy , jinak bych z toho zešedivěl!" pronesl po domácí porážce s Kardašovou Řečicí (2:3). Po nadějném vstupu do soutěže se nováček nnofjgvbkfck vdv v I.B třídy v oslabené sestavě začal trochu trápit a ztrácí body. Domácí hřiště je pro něj jako zakleté, o minulém víkendu na něm podlehl i fotbalistům Suchdola.

Slavoj se musí obejít bez své ústřední opory, ale nahradit ji může jen těžko… „Mám únavovou zlomeninu na noze. Na chodidle se mi zničehonic udělala v kosti prasklina," líčí Zdeněk Hrdina původ svých problémů, které ho nepustí na trávník. „Měl jsem po operaci kolena, začal jsem trénovat  a najednou mě noha začala bolet," krčil rameny.

Zjistil, že jediný účinný lék bude klid. Když proti Kardašově Řečici v závěru přišel na trávník, aby zavelel do útoku, hned ho bylo vidět i slyšet,během několika minut rozdal množství přihrávek. Zrovna tak ale nešlo přehlédnout, že těžce kulhá, o běhu nemohla být ani řeč. „Domluvil jsem se s doktorem že mi zatím nohu do sádry nedá. Myslel jsem si, že když si dám pauzu, tak to půjde. Nešlo," mračil se zraněný Zdeněk Hrdina.

Když se necítí na to, aby zasáhl do hry, zhostí se v zápasech role kouče, kterou jinak má vedoucí a předseda Miloslav Beránek. Zdeněk Hrdina má trenérské „béčko" a vše nasvědčuje tomu, že až jednou pověsí kopačky na hřebík, s fotbalem neskončí. Na podzim poprvé vážně testuje, nakolik odolnou má nervovou soustavu. Utkání prožívá naplno. „Když jsem stál na lavičce poprvé, bylo to fakt hrozné. Být na hřišti a hrát, to je zlaté!" smál se. K trenéřině přičichl už v Olympii, kde vedl děti. „V Temelíně to děláme společně s Mílou Beránkem. Já dělám tréninky, řešíme sestavu… Když teď nehraji, tak trénuji, ale když jsem na hřišti, tak obojí dělat nejde. I když já i na hřišti pořád křičím!"

Fotbalisté Temelína cítí po sedmi odehraných kolech  dluh vůči svým fanouškům.  „Doma jsme je zatím moc nepotěšili," připouští Zdeněk Hrdina. „První zápas s Třeběticemi jsme sice vyhráli, ale od té doby  prohráváme. Doufám, že na nás fanoušci nezanevřou," říká nehrající trenér, podle jehož slov Slavoj má několikačlenné jádro věrných fanoušků, kteří, vybaveni šálami, vyrážejí s týmem dokonce na venkovní zápasy.   „Mezi těmi rowdies je i můj táta," cení si Zdeněk Hrdina podpory skalních diváků.

Slavoj Temelín po skončení jarní sezony využil možnost postoupit ze druhého místa, které si pojistil v posledním kole remízou v Nemanicích. Zamával přeboru Českobudějovicka a poprvé v historii  se vydal bojovat za hranice okresu, do I.B třídy.  Zdeněk Hrdina byl pro. „Dohodli jsme se, že kluci si chtějí soutěž vyzkoušet. Ale sami vidí, že I.B už není okres, je třeba více trénovat. Tréninky musíme zkvalitnit, protože docházka zatím nebyla moc slavná. Pořád ještě jakoby žijeme  v tom, že jsme v okrese," zdvihá varovně prst.

Zraněná opora by nerada viděla svůj tým v sestupových vodách. „Samozřejmě bychom chtěli uhrát nějaké bodíky, abychom se dostali do středu tabulky a nemuseli se prát o záchranu," přeje si muž, jenž má zkušenosti z ligových soutěží a řadu sezon odehrál v zahraničí. „Hlavně musíme přemluvit Lízu, protože toho máme zatím jenom na půl roku," kvituje přítomnost staronového spoluhráče Vladimíra Lisnera, hosta z Týna. „Přišel i Vojík, chtělo to posílit…"

Ve sportovním areálu, který Slavoj Temelín dostal od obce do užívání, je Zdeněk Hrdina den co den. I když zrovna nehraje a netrénuje. „Ze zaměstnání jdu odpoledne rovnou sem," rozhlíží se po sportovišti správce Hrdina. Donedávna působil ještě jako pokladník v týnské Olympii, takže seděl na dvou židlích, s tím je ale konec – během podzimu funkci položil. Mosty, vedoucí do Týna, za sebou ale nepálí. „Když mohu, rád se přijdu na kluky podívat, fandit. Pokud to šlo, tak jsem si s nimi jednou týdně i zatrénoval," uzavírá Zdeněk Hrdina.