Přípravka prohrála svůj premiérový zápas

 ZLIV „B“ – SLAVOJ TEMELÍN   13:1 (9:0)

BRANKA – 40´- Stingl

Konečně jsme se dočkali a přišel den našeho prvního ostrého zápasu. Plni očekávání a v obavách čekali jak hráči, tak trenéři jak první utkání dopadne a kolik hráčů budeme mít k dispozici. Skutečnost předčila naše očekávání, neboť ač byly ještě prázdniny v plném proudu – ach jo, kdy si konečně ta naše vrcholná inteligence z FAČR uvědomí, že o prázdninách mají děti opravdu prázdniny – tak na zápas se dostavilo 9 hráčů. Velmi mě potěšilo, že na dětech nebyla znát /na rozdíl od trenérského tria/ takřka žádná nervozita a že se na zápas vyloženě těšili. Sestavili jsme dvě čtveřice hráčů

Beránek – 8,5, Mazanec - 7, Murgauer - 7, Augsten – 7

Penkert - 7, Žižka – 7,5, Ullrich - 7, Kloučková – 7(Stingl - 7)

a určili brankáře – Stingl - 5 (Kloučková - 10)

Číslo za jménem udává hodnocení trenérů, kdy 10 bodů je maximum a odvíjí se od maximálních možností hráče, nikoliv od samotného výkonu.

Bohužel, v prvním poločase byl výkon gólmana dost vzdálen našim představám, a tak nutně muselo v poločase dojít ke změně. Do branky si stoupla Maruška Kloučková a zlepšení bylo znát. Její výkon byl beze všech pochyb famózní a zaslouženě sklidila pochvalu i potlesk na otevřené scéně nejen od trenérů, ale i od přítomných rodičů. Celkově nás však velmi mile překvapil výkon celého mužstva, které ač vlastně neodehrálo do té doby ani jediný zápas, si po herní stránce vedlo nad očekávání dobře. Nemám ve zvyku chválit, nebo kritizovat takto veřejně hráče svého týmu, ale tentokrát udělám výjimku. A musím napsat, že ji udělám velmi rád. Obrovskou pochvalu si zaslouží celé mužstvo, ale nejvýraznějšími osobnostmi v týmu byli – Míra Beránek, který si tím na příští zápas řekl o kapitánskou pásku, a Maruška Kloučková – mimochodem, všimli jste si s jakým klidem likvidovala jednu penaltu soupeře za druhou? – její výkon v brance byl opravdu skvělý a doufám, že jí vydrží stávající forma.

A co mi udělalo největší radost?

Za stavu 7:0 se za mnou na „střídačce“ ozvalo – „kluci, příště musíme těch gólů dát víc my abychom vyhráli“ – tak to mě vážně dostalo.

A druhý takový moment byl, když se nám podařilo vstřelit branku – už nevím kdo to řekl(vím, ale neřeknuJ) – „trenére, to je taková paráda, já mám takovou obrovskou radost, že mě svědí celý tělo“

No řekněte sami....stojí to za to dělat něco pro ty kluky a holky že.

A na samotný závěr bych rád poděkoval rodičům, kteří fantasticky fandili a i díky tomu dokázali přimět naše mužstvo k hezkému a kvalitnímu výkonu.

Něco navíc pro rodiče

Přehled prozatímní docházky na trénink.